2. Stará ,,Mordjáma”
Jedna z nejstarších hornických pověstí je o „Staré Mordjámě”. Poprvé byla zmíněna v 16. století. Dneska patří k nalezišti v Zugu, dříve byla částí jámy „Spojeného pole” u Brandu.
K ní dříve patřila také oblast Mendesovy šachty, kde se dneska nachází výletní lokál „Zugspitze”, stejně jako západně položená „Stará mordjámová šachta”. Vypráví se, že se kolem roku 1350 horníci scházeli k tanci v blízkosti cechovních domů, jako například v jednom ze známých dolů mezi Berthelsdorfem a Erbisdorfem. A tak se stalo, že během jednoho veřejného tancování s bohatou výtočí piva šel okolo katolický kněz s monstrancí, jenž šel navštívit umírajícího.
Kostelník dal svým zvonkem obvyklé znamení, jímž vyzval tanečníky k tomu, aby projevili knězi nezbytnou úctu, ale nikdo z tančících to neudělal. Jen jediný z muzikantů přerušil svou hru a padl na kolena, aby prokázal svou pokoru.
A v tom se náhle otevřela zem a pohltila celou přítomnou taneční společnost. Pouze ten zbožný muzikant zůstal naživu. Držel se na malém kopečku tak dlouho, dokud mu nepřišli na pomoc. Poté se do hlubin propadl i kopeček, takže ani tanečníci ani tanečnice už nebyli nikdy spatřeni.
Od té doby se na tomto místě ničemu nedařilo, nic se zde neurodilo. A tak nebyli spatřeni ani ti, které pohltila zem, ani šperky a klenoty, které měli u sebe.
Vždycky, když zde lidé přes den odhrnuli půdu a s velkou námahou vytvořili šachtu, tak se v noci zase sesypala.
Proto obdržel důl „Mordjáma” své jméno. Toto se událo kolem roku 1350.
K ní dříve patřila také oblast Mendesovy šachty, kde se dneska nachází výletní lokál „Zugspitze”, stejně jako západně položená „Stará mordjámová šachta”. Vypráví se, že se kolem roku 1350 horníci scházeli k tanci v blízkosti cechovních domů, jako například v jednom ze známých dolů mezi Berthelsdorfem a Erbisdorfem. A tak se stalo, že během jednoho veřejného tancování s bohatou výtočí piva šel okolo katolický kněz s monstrancí, jenž šel navštívit umírajícího.
Kostelník dal svým zvonkem obvyklé znamení, jímž vyzval tanečníky k tomu, aby projevili knězi nezbytnou úctu, ale nikdo z tančících to neudělal. Jen jediný z muzikantů přerušil svou hru a padl na kolena, aby prokázal svou pokoru.
A v tom se náhle otevřela zem a pohltila celou přítomnou taneční společnost. Pouze ten zbožný muzikant zůstal naživu. Držel se na malém kopečku tak dlouho, dokud mu nepřišli na pomoc. Poté se do hlubin propadl i kopeček, takže ani tanečníci ani tanečnice už nebyli nikdy spatřeni.
Od té doby se na tomto místě ničemu nedařilo, nic se zde neurodilo. A tak nebyli spatřeni ani ti, které pohltila zem, ani šperky a klenoty, které měli u sebe.
Vždycky, když zde lidé přes den odhrnuli půdu a s velkou námahou vytvořili šachtu, tak se v noci zase sesypala.
Proto obdržel důl „Mordjáma” své jméno. Toto se událo kolem roku 1350.